Karel Čapek se narodil v Malých Svatoňovicích u Trutnova 9. ledna 1890 do rodiny báňského a lázeňského lékaře jako třetí dítě. Měl starší sestru Helenu a staršího bratra Josefa. Ještě v červnu tohoto roku se rodina přestěhovala do vlastního domu v Úpici. Zde také Karel Čapek od roku 1895 do roku 1900 chodil do obecné školy. I přestože již odmalička vynikal jeho umělecký talent, dostal ve druhé třídě obecné školy ze psaní i z pravopisu trojku a z kreslení dvojku. Roku 1901 se společně s babičkou Helenou Novotnou stěhuje do Hradce Králové, kde nastupuje do primy osmiletého gymnázia. V kvartě vstupuje do tajného studentského debatního spolku pokrokářského zaměření a sebevzdělávacích cílů a stává se členem jeho výboru. Na konci tohoto školního roku dostává doporučení opustit školu kvůli tajnému spolku, čímž je fakticky vyloučen. Proto se v září 1905 uchyluje do Brna, kde mu jeho sestra Helena našla podnájem. Zde nastupuje do kvinty I. českého gymnasia. Po dokončení sexty se Čapkovi rodiče rozhodli prodat hronovský mlýn, dědictví po dědovi a babičce z matčiny strany, a dům v Úpici a přestěhovat se do Prahy. Ubytovali se v činžovním domě v Říční ulici číslo 11 na Malé Straně. V září 1907 zde Karel Čapek nastupuje do septimy Akademického gymnázia, kde v červnu 1909 maturuje s vyznamenáním. Karel se o svých studentských létech vyjadřuje takto: "Prometl jsem za svého mládí tři gymnázia na nejrůznějších stranách vlasti, poznal jsem na vlastní kůži dobrou stovku učitelů a nestačily by mně všechny mé prsty, kdybych chtěl vypočítat ty z nich, které mám dodnes rád a od kterých jsem se opravdu mnohému naučil. Ale rovněž by mně nestačily řečené prsty, kdybych měl vypočítat ty kantory podivínské a vyšinuté, ty školní pedanty a tyrany, neurastheniky a dobráčky, hypochondry a slabochy, ty poněkud nerovnovážné osobnosti, kterým byla svěřena výchova nás chlapců."

Karel Čapek

Po maturitě se Karel zapisuje na filosofickou fakultu v Praze, kterou úspěšně dokončil 29. listopadu 1915 jmenováním doktorem filosofie. Při svých studiích absolvoval i pobyty v Berlíně a Paříži, kde ho doprovázel jeho bratr Josef.

Jak je zřejmé oba bratři si byli spolu velmi blízcí. Strávili pohromadě mnoho společných chvil, z nichž pramení jejich celoživotní spolupráce. Stejný cit chovali i k sestře Heleně. Trojice sourozenců se pak v oblasti umění vzájemně doplňovala. Karel nejvíce vynikal v literatuře, Josef ve výtvarném umění a Helena v hudbě.

V březnu 1917 se Karel Čapek stává členem redakční rady časopisu Národ a nastupuje jako soukromý učitel Prokopa Lažanského. Téhož roku v říjnu se Karel společně se svým bratrem stává redaktorem Národních listů a satirického týdeníku Nebojsa. Ale roku 1921 přechází do Lidových novin, kde zůstává až do své smrti a velmi výrazně se podílí na profilu těchto novin. Navazuje také styky s avantgardními umělci, především s S.K.Neumannem, kteří přijímají Karla i jeho bratra Josefa mezi sebe.

Úspěch jeho prvních dramat jej přivádí do Městského divadla na královských Vinohradech, kde působil jako dramaturg i jako režisér.

Už v této době začíná Čapek hodně cestovat, např. ve dvacátých letech do Itálie, Anglie či Španělska, později potom do Holandska a Skandinávie. Jeho cesty byly pro něj nejen zdroj inspirace a informací, též se účastnil mnoha celosvětových konferencí a poznával světově proslulé osobnosti z pole uměleckého a politického.

Na osobnosti Karla Čapka se velice podepsal jeho vřelý vztah s T.G. Masarykem. Poprvé mu byl představen 22. března 1922. Od té doby se budovalo jejich celoživotní přátelství. Na podzim roku 1924 se zavádí tradice schůzek pátečníků, intelektuálů různých názorů a povah. Tato tradice se udržela až do Čapkovy smrti. Na Silvestra roku 1926 dokonce pořádá místo pátečnické schůze silvestrovský večer za přítomnosti TGM. Adresuje mu novoroční koledu, kterou čtou tři herci Národního divadla přestrojení za představitele tří politických stran : A. Švehlu, K. Kramáře a J. Šrámka. Během ledna a března je nucen bránit se kampani v tisku kvůli svému večeru.

V lednu 1925 se stává členem přípravného výboru pro ustavení pražského Penklubu. Na únorové schůzi je zvolen předsedou toho sdružení.

Ve třicátých letech je silně propojena osobnost Čapka s činností Penklubu. Tato doba však také pro Čapka znamená konec iluzí o stabilitě a začíná se vynořovat hrozba světového konfliktu, nebezpečí fašismu a ohrožení republiky. Již v červnu 1926 uveřejňuje článek "Čeští spisovatelé - proč mlčíte" jako odpověď na Manifest českých fašistů k spisovatelům. V září se rozhoduje účastnit se boje za demokracii proti Gajdovu fašismu. V listopadu 1934 podepisuje protest Obce československých spisovatelů proti organizovaným fašistickým výtržnostem. Ani v tuto těžkou dobu se však Čapkova optimistická víra v lepší budoucnost nepropadla do temných hlubin, Čapek stále doufá v zlepšení nastalé situace.

Polovina třicátých let je též spojena s významnou událostí v životě Karla Čapka, kdy se 16. srpna 1935 žení po dlouhodobé známosti s všestrannou umělkyní Olgou Scheinpflugovou na vinohradské radnici. Jeho švagr Václav Palivec mu dává do doživotního užívání usedlost Strž. S Olgou se Karel seznámil již jako starý mládenec ve třiceti letech, kdy již nikdo nepomýšlel na jeho ženitbu. Karel nikdy nebyl příliš na děvčata, a tak to vyvolalo v rodině velké pozdvižení, zvláště když jeho vyvolenou byla osmnáctiletá herečka. Jejich vztah byl poznamenán Karlovou diagnózou. Podle lékařů trpěl nevyléčitelným onemocněním páteře, čímž mu byla uzavřena možnost manželství. A tak láska obou prošla mnoha stádia, přes lásku, přátelství až k lehké odcizenosti. Roku 1935 byl však Karel Čapek konečně zbaven zlé lékařské diagnózy a oba znovunalezení milenci do toho mohli praštit.

Jeho šťastný poklidný život manželský netrval příliš dlouho. Již celý rok 1938 se pro Čapka nesl ve jménu obrany demokracie. 1. června podepisuje otevřený dopis členů československé sekce mezinárodní asociace spisovatelů na obranu kultury. Koncem tohoto měsíce se účastní kongresu světového Penklubu v Praze. 12. září pomáhá formulovat a podepisuje Výzvu obce československých spisovatelů spisovatelským a kulturním organizacím celého světa, aby hájily princip svobody a pomáhaly orientovat veřejné mínění celého světa pravdivým objasněním současné československé politiky. Konečně 30. září, v den mnichovského diktátu, podepisuje výzvu Obce československých spisovatelů K svědomí světa. V listopadu až prosinci musí Čapek snášet kampaň tisku proti jeho osobě. Avšak stále odmítá evakuaci do Anglie, chce zůstat se svým národem. Toto období se stává pro Čapka zlomovým, je to rok, kdy se hroutí jeho celoživotní ideje a myšlenky. Karel byl od malička mazánkem v rodině, primus ve škole a slavný ve dvaceti. Neznal jiný cit než laskavost a dobro. Karel neměl mnoho nepřátel a jeho svět byl růžový až k nevíře. Proto mohl věřit, že dobro vždy slavně vítězí. Mnichovská katastrofa tak znamenala i Čapkovu katastrofu osobní, katastrofu jeho dosavadní politické práce a víry.

Konec Čapkova života je tak poznamenán silným nátlakem jak ze strany fašistické spodiny, tak útoky některých známých osob. Například spisovatel Durych jej nařkl, že v noci slavné národní mobilizace v září 1938 utekl před nebezpečím německých bomb do svého venkovského bydliště na Strži.

Od poloviny prosince trpí chřipkou, poté dostává zánět ledvin. Lidové noviny z 26. prosince 1938 podaly takovouto zprávu: "Asi před deseti dny onemocněl Karel Čapek chřipkou, ale po přechodném zlepšení opět vstal. V pondělí 19. prosince se však choroba zhoršila, takže musel opět ulehnout. K recidivě chřipky se připojil zánět ledvin. V pátek večer nemoc vyvrcholila prudkým zánětem plic. V sobotu se zdálo, že nastává zlepšení. To mírné a přechodné zlepšení trvalo až do 14. hodiny o Božím Hodu. Ale od té chvíle počalo nemocnému prudce ubývat sil. … Slábnoucímu srdci již nebylo pomoci. … Kolem 18. hodin ztratil Karel Čapek vědomí a upadl do agonie." - v neděli 25. prosince 1938 v 18:45 Karel Čapek umírá.

Prameny:

Oleg Malevič:Bratři Čapkové, Praha 1999

Helena Koželuhová:Čapci očima rodiny, Praha 1995

Olga Scheinpflugová:Český román, Československý spisovatel, Praha 1991

František Buriánek:Karel Čapek, Melantrich, Praha 1978

Vladimír Kovařík:Když velcí byli malí, Státní nakladatelství české knihy, Praha 1965